Obrázky

Zámek Hořovice

Adresa: Zámek Hořovice, Vrbnovská 22, Hořovice, 268 01
Telefon pro rezervace: +420 311 512 479
E-mail: horovice@stc.npu.cz
WWW: www.zamek-horovice.cz/

Popis: Sídelní útvar s panským dvorcem či tvrzí vznikl v Hořovicích nejpozději po polovině 12. století, na závěr oné ohromné raně středověké kolonizační vlny, která určila sídelní strukturu i komunikační síť naší země. O starším, ale zřejmě jen bezvýznamném osídlení svědčí ojedinělý nález denáru Břetislava I. v údolí Červeného potoka. V písemných pramenech se se jménem Hořovic setkáváme až ve 13. století v souvislosti s osobnostmi šlechtické rodiny Žirotínů z Hořovic, kdy nabyli významné úřady v královských službách Václava I.. Neostup v letech 1229 a 1233-1239 purkrabí na Přimdě, v roce 1249 pán na Hořovicích, Gebhart 1229-1234 pán na Hořovicích. Žirotínové jsou připomínáni jako zakladatelé města Hořovice v první polovině 14. století, kdy Plichta ze Žirotína a jeho syn Ješek založili město Hořovice právem berounským a přidali k němu 60 lánů dědin.

V této době již můžeme s určitostí hovořit o hořovickém panském sídle jako o hradu. Dalším důkazem pro toto tvrzení je fakt, že roku 1430 bylo sídlo celých 9 dní obléháno sirotky, než se Zikmund Huller ( odlišit od Z.H. z Orlíka), syn Ondřeje, vzdal, přenechav kališníkům hrad i panství. Sám se pak na stranu husitů přidal, avšak už po roce zemřel na jedné z výprav do Uher. V roce 1458 je poprvé připomínán Sezema Štěpánovec z Vrtby, jehož rodové kořeny sahají až k blahoslavenému Hroznatovi z Teplé. Po smrti Vrtby, který neměl dědice, panství vyženil Litvín z Klinštejna z rodu Hronovců, vlastnící již nedaleký hrad Týřov. Také Litvínovi se narodily pouze dcery a dvě z nich byly provdány za pány z Říčan. V roce 1520, po smrti Litvína, bylo panství rozděleno karlštejnským purkrabím Dobešem Kaplířem ze Sulevic mezi všechny jeho dcery, hrad a město však dostaly pouze Vracka a Dorota, provdané za Mikuláše, resp. Jana z Říčan (ostatní sestry dostaly podíly mimo Hořovice). V roce 1525 však bylo panství znovu sceleno, když Dorota prodala svůj podíl Mikuláši z Říčan ; s jeho jménem je spojen vstup dalšího významného rodu na Hořovice.

Hořovické panství roku 1622 velmi levně získala jako konfiskát Marie Eusebie ze Šternberka, manželka Jaroslava Bořity z Martinic, která Hořovice a Komárov prodala svému manželovi a ten je podstoupil svému synovi Jiřímu Adamovi z Martinic. Jaroslav Bořita z Martinic (1582 – 1649) – nejznámější člen rodu Martiniců, pocházel z tzv. smečenské větve (Smečno, statky na Slánsku, např. Lány), jezuitská výchova – nepřítel reformních snah, vykonával řadu úřadů, např. dvorního maršálka, v letech 1617-18 karlštejnský purkrabí a 1 z 10 místodržitelů v Čechách; v květnu 1618 vyhozen odbojnými stavy z oken Pražského hradu (spolu s místodržitelem Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a písařem Fabriciem), ale pád přežil a uprchl do Bavorska, po Bílé hoře se vrátil, 1621 povýšen do stavu říšských hrabat, díky konfiskacím svůj majetek více než ztrojnásobil a obdržel význačné úřady v zemi. Jiří Adam z Martinic roku 1628 vymohl městu nová privilegia, ta však městu příliš nepomohla v obraně proti švédským nájezdům v době 30-ti leté války, kdy byly Hořovice několikrát vypáleny. Za Jiřího Adama byl povýšen do šlechtického stavu správce Hořovic a Komárova Jakub Veltrubský (z Veltrub), který se velmi zalíbil vrchnosti svým urbářem - soupisem všech nemovitostí a povinností lidí vůči vrchnosti, ve kterém se snažil přivtělit co nejvíc dominikálu (panské půdě); sám ale musel platit pokuty hraběti za své zpronevěry a jeho nepravosti ho provázely až za hrob: podle legendy se mu před smrtí nedostalo svátosti, a tak prý regentův přízrak objíždí v noci městem a opakuje poslední slova kněze, která ještě před smrtí zaslechl: „…et in saecula saeculorum.“ Vysvobozen může být pouze někým, kdo před ním neuteče a vysloví: „Amen“. Po smrti Jiřího Adama, který neměl synů, získal hořovické panství jeho bratr Bernard Ignác (1652 – 1685), poslední vlastník Hořovic z rodu Martiniců.

Koncem 17. století se v Hořovicích objevuje nový rod slezských pánů z Vrbna a Bruntálu. První z nich, hrabě Jan František (1634 – 1705) získal hořovické panství díky dvěma sňatkům s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic. Jan František je považován za stavitele nového hořovického zámku. Nové sídlo bylo stavěno především proto, že starý zámek - původně středověký hrad již nesplňoval nároky reprezentačního šlechtického sídla. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Dominik (1811 – 1876), který roku 1852 hořovické panství prodal hesenskému kurfiřtovi Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau (1802 – 1875). Potomci knížete z Hanau vlastnili zámek a částečně i panství do roku 1945. Poslední majitel zámku byl hrabě Jindřich ze Schaumburgu s rodinou. V době 2. světové války pobývala na zámku již jen část rodiny – hraběnka Fuggerová a jeden ze synů – Leopold. Jindřich narukoval do Wehrmachtu již po anšlusu Rakouska (březen 1938) a bojoval v německé armádě do roku 1942, kdy v Tunisku padl do amerického zajetí. Do Hořovic se již nikdy nevrátil. Těsně před koncem války (3. ledna 1945) byl zajat také Leopold – tentokrát gestapem - a za údajnou urážku říšského tiskového místa byl internován do Kladna. Ve vazbě zůstal do 2. dubna 1945 a poslední týdny války strávil spolu s matkou v Hořovicích. Bezprostředně po ukončení války setrvávala hraběnka se svým synem v domácím vězení. Poté, co se jí podařilo prokázat rakouskou státní příslušnost, byli odvezeni do Vídně, kde se setkali se zbytkem rodiny. Do Hořovic se poslední majitelé již nikdy nevrátili.

V dalších letech, do roku 1951, spravuje zámek národní kulturní komise. V této době se zde střídají různé organizace od Musejního spolku po úřady státní správy, které zde měly sídlo nebo i depozitáře. Koncem roku 1951 vzniká při ministerstvu školství, věd a umění výkonný orgán památkové péče - Státní památková správa, do jejíž kompetence spadal v této době i hořovický zámek. Počet nájemníků se ani pod novým správcem nesnížil – naopak, ještě v roce 1951 využívá 19 místností severozápadního křídla Okresní rolnická škola. Současně se však připravovala expozice v jihozápadním křídle, která byla otevřena v roce 1954 (jídelna, knihovna, lovecký, modrý salon a empírová ložnice). Tato expozice byla v téměř nezměněném stavu prezentována až do roku 1974, kdy byl zámek pro veřejnost pro havarijní technický stav uzavřen. V téže době končí nájem také SPŠ strojnické, která v roce 1956 nahradila ve stejných prostorách rolnickou školu. Expozice se nově otevřela až v roce 1985. V prostorách severního křídla byly ovšem umístěny pouze dvě výstavy – soubor dětského nábytku, hraček a drobných porcelánových plastik ze středočeských zámků (sbírka původně určena pro hrad Křivoklát) a výstava s názvem „Hudba bez hudebníků“ – soubor automatofonů, zapůjčený z Národního muzea. V roce 1988 pak přibyla výstava historických hodin ze 16. až 20. století. V další sezóně byla expozice rozšířena o dva pokoje: tzv. malou jídelnu a holandský salónek, avšak jednalo se o zcela uměle vytvořenou expozici. Po roce 1989 byly zpřístupněny další sály hlavního křídla - v roce 1993 byly instalovány tzv. Slavíkův sál (dnes Hlavní sál) a Červený salón, o rok později Dámský salónek a v roce 1995 byly zpřístupněny jídelna a knihovna. V roce 2000 byla expozice rozšířena o lovecký a zlatý salónek a předposlední úpravou byla v sezóně 2002 reinstalace salónků věnovaných pánům z Vrbna. V roce 2005 došlo k reinstalaci Dámského salónku, dnes Zeleného, dle dochovaných vyobrazení této místnosti. Dále bylo zpřístupněno točité schodiště spojující první patro s přízemím, kde je instalována výstava Umělecké litiny Podbrdska.

služby návštěvníkům:

• svatební obřady
• možnost pronájmu
• zámecký park
• pořádání koncertů
• turistika
• prodej upomínkových předmětů
• parkoviště v okolí

Zajímavosti:

• hry a hračky šlechtických dětí
• Tajemné bytosti brdských lesů

Otevírací doba: V dubnu a říjnu je zámek otevřen pouze o víkendy od 9 do 16 hodin. Od května do září je zámek otevřen denně mimo pondělí od 9 do 16 hodin.

Zdroj: http://www.zamek-horovice.cz/

Ubytování v okolí: